Radlická radiála, obecné informace o stavbě a stavu její přípravy

HISTORIE, KONCEPCE A AKTUÁLNÍ STAV

Radlická radiála je součástí systému nadřazených komunikací (NKS) hlavního města Prahy (Obr. 1). Jedná se o dopravní stavbu prioritního významu, nezbytnou součást zvolené dopravní koncepce radiálně – okružního systému, který je dlouhodobě připravován a po etapách realizován. Vedení Radlické radiály je v souladu s platným územním plánem hl. m. Prahy z roku 1999, se zrušeným konceptem ÚP z roku 2009 i Strategickým plánem z roku 2008. S projektovou přípravou počítá i Plán udržitelné mobility z roku 2019.

1 – Pražský okruh, 2 – Městský okruh, 3 – Radlická radiála JZM – Smíchov, 4 – Radiály a navazující komunikace Obr. 1 Schéma systému hlavních komunikací hl. m. Prahy

 

Z dopravního hlediska se jedná o dokončení již provozované části (tzv. Rozvadovské spojky), její napojení na Městský okruh ve Zlíchovském tunelu (dále MO). Zprovozněním této stavby dojde k významnému poklesu intenzit dopravy na dnes přetěžovaných komunikacích, zejména Plzeňská, Vrchlického, Duškova, Bucharova, Jinonická, Řeporyjská, Karlštejnská, Radlická (v dolních Radlicích), Peroutkova a K Barrandovu. Soustředěním dopravy na nově vybudovanou komunikaci, která je pro tyto účely navržena, dojde v předmětné lokalitě ke zrychlení vybraných dopravních vztahů, snížení emisí výfukových plynů a tím ke zlepšení životních podmínek obyvatel.
V rámci projektové přípravy stavby byl v minulosti veden spor, zda trasu Radlické radiály vést co možná nejvíce ve stopě stávající ulice Radlická (tzv. varianta městská) nebo mimo obytnou zástavbu (varianta segregovaná). Výsledná varianta, vybraná na základě multikriteriálního hodnocení, je varianta segregovaná, byla doporučena k dalšímu dopracování v rámci dokumentace vlivu stavby na životní prostředí (2009) a dokumentace pro územní rozhodnutí (2013). V současné době probíhá prověřování možností úprav dílčích technických řešení na základě podnětů občanských sdružení. Předpoklad vydání územního rozhodnutí je v roce 2022.
Celková délka navrhované stavby je cca 5,5 km, z toho 2,68 km ve volné trase a zbytek, tedy více než polovina, v tunelech (Obr. 2). Z hlediska kategorizace se jedná o čtyřpruhovou směrově rozdělenou místní sběrnou komunikaci s přídatnými pruhy dle potřeby, navrženou tak, že návrhové parametry se postupně snižují od komunikace dálničního typu Rozvadovské spojky ke komunikaci charakteru MO. Místní uliční síť je napojována prostřednictvím pěti mimoúrovňových křižovatek.

Obr. 2 Přehledná situace trasy Radlické radiály s vyznačením tunelových úseků

 

Stavba obsahuje mimo jiné 15 mostních objektů, tři lávky pro pěší, opěrné a zárubní zdi a další související objekty. Kromě samotné hlavní komunikace řeší projekt i poměrně obsáhlé návaznosti na širší území, zejména na městskou infrastrukturní vybavenost. Na celé trase Radlické radiály jsou navrhovány celkem tři tunely. Ražený tunel Radlice o celkové délce cca 2220 m a hloubené tunely Jinonice a Butovice shodné délky 299 m. Možností spojení dvou krátkých hloubených tunelů do jednoho bylo námětem jedné z prověřovaných úprav.

Tunel Radlice

Vlastní tunelová trasa je tvořena tunelovými tubusy a dvěma vjezdovými a výjezdovými rampami napojujícími se na již zmíněnou část MO. Celková délka tunelových trub ražených je 4 089 m, hloubených 616 m.
Z pohledu šířkového uspořádání se jedná o tunely třípruhové a dvoupruhové. Z hlediska konstrukčního se jedná o tunely klenbové i tunely s rovným stropem. Z hlediska požárního o tunely s odvodem kouře pod stropem nad komunikací a z hlediska ochrany proti podzemní vodě o tunely s uzavřenou tlakovou izolací i s úseky tunelů s tzv. izolací „deštníkovou“.
K tunelu Radlice dále přísluší celkem 2 průjezdné a 5 průchozích propojek (tj. cca po 250 m), technologická centra západ a východ, čerpací stanice a odvodňovací stoka sloužící pro odvod podzemních vod z úseku tunelů s navrženou deštníkovou izolací. Výška průjezdného prostoru tunelu je uvažována 4,5 m. Příčný profil dále zohledňuje umístění a rozměry dopravních značek, toleranci na jejich osazení a údržbu, dále tolerance nutné pro provádění primárního a definitivního ostění, tloušťku požadovaného keramického obkladu ostění tunelů provedeného do výšky cca 3,25m nad chodníkem.

Tunely Butovice a Jinonice

Konstrukci tunelů tvoří uzavřený monolitický rám ze železobetonu, který respektuje tvar průjezdného prostoru tunelu a další nezbytný prostor pro umístění dopravního značení a dalších zařízení. Pro rozměrnější ventilátory požárního větrání jsou ve stropě navržena lokální navýšení. Železobetonová stropní deska je uložena jak na krajních stěnách, tak i na střední stěně. Ze statických důvodů je navržena v proměnné tloušťce s náběhy ke střední stěně. Uzavřená železobetonová konstrukce tunelu bude chráněna proti vodě a zemní vlhkosti hydroizolací.

V letech 2015-2017 byl prováděn podrobný inženýrsko-geologický průzkum nejen pro tunely Radlice (včetně ražby průzkumné štoly), ale i pro celou trasu Radlické radiály od Rozvadovské spojky po Zlíchovský tunel (včetně hloubených tunelů Jinonice a Nové Butovice).

 

PŘEDPOKLÁDANÉ GEOLOGICKÉ A HYDROGEOLOGICKÉ POMĚRY TUNELU RADLICE

Tunel Radlice je převážně umístěn do náhorní plošiny Dívčích hradů, která je omezena strmými údolími (např. známého Prokopského údolí) a údolím Vltavy.

Předpokládaná geologická stavba okolí tunelu Radlice je z geologického hlediska „klasická“, neboť toto místo je také nalezištěm zkamenělin – působištěm otce české, ale i evropské paleontologie Joachima Barrande (1799–1883). Předpokládané geologické poměry tunelu Radlice jsou dobře patrné z podélného geologického řezu (Obr. 3). Horniny skalního podloží, ve kterých je tunel Radlice navržen, jsou horniny paleozoického stáří. Patří do regionálně geologického útvaru Barrandien. Jsou to od západu jednak horniny ordovické (bohdalecké, králodvorské a kosovské souvrství), dále pak silurské (liteňské, kopaninské a přídolské souvrství) a na východě, nejblíže k Vltavě, horniny devonské (lochkovské a dvorecko-prokopské souvrství).

Obr. 3 Podélný geologický řez

 

Na horninách paleozoika v některých místech spočívají subhorizontálně uložené relikty křídových sedimentů, které modelovaly celou náhorní plošinu. Kvartérní pokryvné útvary, tvořící nejsvrchnější geologickou vrstvu, tvoří v prostoru plošiny Dívčích hradů především eolické a deluviální sedimenty. V údolí Vltavy pak to jsou ještě fluviální terasové sedimenty Vltavy a navážky.
Hydrogeologické poměry v dané lokalitě jsou závislé jednak na geologické stavbě přírodního prostředí, jeho fyzikálních vlastnostech, na vydatnosti srážek, případně na lokální dotaci podzemí vody z reliktů křídových sedimentů do horninového prostředí tunelů Radlice. Generelně lze podzemní vody v zájmovém území řadit ke dvěma typům. Jednak je to podzemní voda v horninovém prostředí s průlinovou propustností (v kvartérních pokryvných útvarech, reliktech křídových sedimentů nebo v zeminových výplních hlubokých krasových jevů) a jednak podzemní voda v prostředí s puklinovou propustností v horninách paleozoického skalního podloží. Hydrogeologické poměry jsou tedy poměrně komplikované.

KRASOVÉ JEVY

V oblasti navržených tunelů Radlice bylo v roce 1981 při ražbě stoky „P“ objeveno velmi výrazné a hluboké lokální předkřídové zvětrání podél vertikálních krasových jevů ve skalním podloží (především na rozhraní devonských a silurských vápenců). Tyto krasové jevy, hluboké až 120 m a mocné až 30 m (ověřeno ve stoce „P“), jsou vyplněné křídovými zvětralinami charakteru zvodnělých zemin (písky a jíly). Nafárání zmíněných hlubokých krasových jevů s výplní zvodněných nesoudržných zemin je reálným rizikem pro ražbu navržených tunelů Radlice. Výstižný je příklad, který se v těchto místech již stal. Jedná se o havárii ražené stoky „P“ v úseku Hlubočepy – Radlice z roku 1981, viz Obr. 4.

Obr. 4 Zával ve štole stoky „P“

 

HAVÁRIE STOKY „P“ V ROCE 1981

Mimořádná událost (havárie) při ražbě kanalizační stoky „P“ v úseku Hlubočepy – Radlice se stala v roce 1981, a objevila v zájmové oblasti Dívčích hradů do té doby zde nepředpokládané výrazné a velmi hluboké krasové porušení devonských a silurských hornin (převážně vápenců). Tato stoka (o průřezu cca 3,5 m x 3 m) je v úseku Dívčích hradů situovaná více než 100 m pod povrchem a kolmo mimoúrovňově protíná trasu budoucích tunelů Radlice, cca 800 m od šachty navržené průzkumné štoly. Dne 2. 7. 1981, po odpalu v noční směně, došlo k proražení štoly do výrazné krasové dutiny vyplněné zvodněným pískem. Dříve, než mohlo dojít k jejímu zajištění výztuží, došlo k vyvalení přibližně 800-1000 m3 silně zvodněného materiálu charakteru hlinitých a jílovitých jemnozrnných písků s vložkami písčitých jílů. V zeminách závalu byly zjištěny i proplástky a úlomky uhlí a zuhelnatělých rostlinných zbytků křídového stáří.
Vlivem průvalu zmíněné zeminové výplně krasového útvaru došlo ke vzniku kaverny cca 800–1000 m3. Zával ve štole stoky „P“ tvořil plochý kužel, dlouhý 140-150 m (Obr. 4 a Obr. 5). Těsně po průvalu byl odhadován dle čerpání podzemní vody přítok do štoly 50-60 l.s-1. Tento přítok klesl za cca 10 dní na cca 13 l.s-1. Přítok do štoly se nakonec ustálil cca 1 měsíc po úvodním závalu na cca 8 l.s-1.“
Následně realizované průzkumné vrty z povrchu terénu v místě závalu sběrače „P“ v rámci doplňujícího IG průzkumu potvrdily existenci dalších velmi hlubokých krasových depresí v devonských vápencích na Dívčích hradech.

Obr. 5 Zával ve štole stoky „P“

Zdroj:
Radlická radiála – geotechnický průzkum a průzkumná štola Radlického tunelu, Ing. Václav Dohnálek, Ing. Jan Panuška, Ing. Alexandr Butovič, Ph.D., RNDr. Radovan Chmelař, Ph.D., časopis Tunel, 04/2014

keyboard_arrow_up